Všeobecná deklarace práv zvířete
Text deklarace byl publikován v září roku 1977. Její znění, vyhlášené dne 15. října 1978, bylo revidováno a přijato Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.
Preambule
Vzhledem k tomu,
- že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k jejich rozlišení došlo během vývoje druhů,
- že každá živá bytost má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní práva,
- že pohrdání těmito přirozenými právy, ba dokonce jejich pouhá neznalost má za následek závažné ohrožování přírody a vede člověka k páchání zločinů na zvířatech,
- že soužití druhů na světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na existenci,
- že respektování zvířat člověkem je neoddělitelné od respektování lidí mezi sebou
je vydáno následující prohlášení:
Článek 1
1. Všechna zvířata mají stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy.
2. Tato rovnost nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců.
Článek 2
1. Život každého zvířete má právo na to, aby byl respektován.
Článek 3
1. Žádné zvíře nesmí být vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání.
2. Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutelné, musí být okamžité, bezbolestné a nevyvolávající úzkost.
3. S mrtvým zvířetem se musí zacházet vhodným způsobem.
Článek 4
1. Divoké zvíře má právo na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí.
2. Dlouhodobé zbavovaní volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv využívání divokého zvířete k jiným než životním účelům jsou v rozporu s tímto právem.
Článek 5
1. Zvíře, které je závislé na člověku, má právo na pozorné zacházení a péči.
2. V žádném případě nesmí být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno.
3. Veškeré formy chovu a využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou vlastní danému druhu.
4. Veřejná vystoupení, představení a filmy využívající zvířata musí rovněž respektovat jejich důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí.
Článek 6
1. Pokus na zvířeti, který zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete.
2. Musí být vyvíjeny a systematicky zaváděny náhradní metody.
Článek 7
1. Jakýkoliv čin zahrnující smrt zvířete, která není nutná a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují zločin proti životu.
Článek 8
1. Jakýkoliv čin ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu.
2. Vybíjení divokých zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu.
Článek 9
1. Právní osobnost zvířete a jeho práva musí být uznány zákonem.
2. Obrana a ochrana zvířete musí mít své zástupce ve vládních orgánech.
Článek 10
1. Výchova a veřejné vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.